Světlo vyzařované Sluncem zasahuje všechny planety sluneční soustavy. Chcete-li to ověřit, stačí se podívat na hvězdy v noci.
Mnoho z nich jsou jako jasná svítidla (a někteří dokonce jasnější), jako je naše Slunce. Jsou ale tak daleko od nás, že jejich světlo nedokáže dobře osvětlit naši planetu.
Jak vypadá slunce?
Od Merkuru, planety nejblíže ke Slunci, vypadá Slunce jako obrovská oslepující koule: její průměr je trojnásobkem průměru „našeho“ Slunce (které vidíme z planety Země). Odpoledne je povrch Merkuru zaplaven velmi jasným světlem a obloha zůstává černá a hvězdy jsou viditelné, protože na Merkuru není atmosféra, která by odrážela a rozptylovala sluneční světlo. Když sluneční světlo dopadne na neživé útesy Merkuru, jejich teplota stoupne na 430 stupňů Celsia. V noci se toto teplo rychle rozptýlí ve vesmíru a teplota stejných hornin klesne na minus 170 stupňů Celsia.
Slunce na Venuši
Venuše, druhá planeta po Merkuru, je obklopena atmosférou, která se skládá hlavně z oxidu uhličitého. V této atmosféře jsou zváženy a přesunuty zárodečné mraky páry kyseliny sírové. Tyto mraky jsou velmi husté, takže na Venuši je vždy zataženo. Ačkoli Venuše je dále od Slunce než Merkur, teplota na jejím povrchu je někdy vyšší. Proč? Skleníkový efekt funguje.Vrstva oxidu uhličitého zadržuje teplo na povrchu planety, protože sklenice skleníku zabraňuje úniku tepla ze skleníku. Proto teplota na povrchu Venuše dosahuje 480 stupňů Celsia.
Zajímavý fakt: Ačkoli Merkur je nejbližší planeta ke Slunci, obloha je černá i během dne a hvězdy jsou vždy viditelné, protože na Merkuru není atmosféra.
Slunce na Marsu
Po Zemi, třetí planetě, následuje Mars. Průměr marťanského slunce je dvě třetiny Země. Ve srovnání se světlem Slunce na Zemi dává pouze jednu třetinu světla. Toto slabší světlo musí stále projít zaprášenou vrstvou na červené obloze na Marsu. Na obloze na Marsu je vždy hodně prachu, vyvolaného marťanskými bouřemi, z červené půdy planety. Avšak v klidných letních dnech může teplota během dne dosáhnout docela pohodlných 17 stupňů Celsia. Stručně řečeno, počasí na Marsu může být docela přijatelné.
Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Slunce
Za Marsem jsou obrovské planety, obrovské plynové koule Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Všichni jsou neustále zahaleni hustými mraky. Ze všech těchto čtyř základen naší sluneční soustavy se Slunce jeví jako malý, spíše nudný disk. Na Jupiteru vypadá Slunce pětkrát menší než ze Země.
Jupiter dostává 25krát méně světla a tepla než Země. Z povrchu mraků Jupiteru uvidíme malé matné Slunce. Co je pod mraky? Vědci se domnívají, že povrch Jupiteru je pokryt tekutinou, podobnou roztavenému kovu vodíkem. Věčná tma vládne na povrchu vodíkového oceánu pod hustými mraky.Občas je pochmurná krajina osvětlena gigantickými záblesky blesku.
Na Saturnu je přirozeně ještě méně světla než na Jupiteru. Je pravda, že stačí osvětlit slavné prsteny obklopující planetu. Tisíce Saturnových prstenů jsou většinou tvořeny ledem. Sluneční světlo dopadající na ně mění ledové kruhy na šumivé koruny. V závislosti na orientaci Saturn s ohledem na Slunce mohou prsteny vrhat stín na povrch planety, čímž zesilují již zakrývající temnotu. Představte si podobné prsteny poblíž Země, které pokrývají Jižní Ameriku, Jižní Afriku a Austrálii hustým stínem, a pochopíte, o co jde.
A konečně, z ledové, temné, strašně daleko od Slunce Pluto, vypadá naše světlo jako velmi jasná hvězda v černém horizontu, jeho světlo je chladné. Je to 5,8 miliardy kilometrů od planety. Pokud nevíte, že se jedná o rodné svítidlo Pluta, pak neexistují žádné náznaky, podle kterých by se o tom dalo hádat.
