Je obtížné si představit psanou řeč bez interpunkce, což naznačuje intonaci, pauzy a umožňuje rychle pochopit podstatu textu. Přes rozmanitost jazyků, interpunkce v nich, ne-li stejná, má mnoho společného.
Historie interpunkčních znamének
Systém interpunkčních znamének začíná v II-I století před naším letopočtem Mluvíme o jazycích indoevropské skupiny. To byla éra Alexandrijské gramatiky, která je spojována se slavnými starořeckými osobnostmi. Mezi nimi je možné vybrat aristofany z Byzancie, Dionysia z Thrákie, Aristarcha a další. Byli to respektovaní filologové, gramatiky, měli rozsáhlé znalosti ve filozofii a dalších vědách.
Po dlouhou dobu chyběly interpunkční znaménka vůbec. Pak se objevily elementární postavy, které s moderním interpunkčním systémem neměly nic společného. Předpokládá se, že získala moderní pohled blíže ke konci 15. století. Stalo se to s vývojem tisku pod vlivem známého italského vydavatele Alda Manucius the Younger (nakladatelství Alda existuje zhruba 100 let).
Je třeba poznamenat, že celá rodina Manutia (nebo Manucia) se zabývala vydáváním. Ald se stal slavným po celém světě zavedením standardu pro interpunkční systém, který se podle toho používal v knihách. Evropa měla vážný kulturní vliv, knihy byly distribuovány po celém světě.To byl důvod, proč se jiné národy rozhodly půjčit si jednotné interpunkční znaménka a použít je ve svém psaní. V současné době však stále existují jazyky, ve kterých se používá jiný interpunkční systém.
Interpunkční znaménka v různých jazycích
První věc, která stojí za zmínku, jsou národy a jazyky, ve kterých se interpunkční znaménka mění jen částečně. Například v Řecku používají obecně přijímaný interpunkční systém s výjimkou jednoho znaku - “; ". V originále to vypadá téměř stejně jako středník, ale čárka má méně zaoblený tvar. V řečtině takový symbol označuje otázku. V systému je také analog středníku, ale je reprezentován symbolem tečky, která je umístěna uprostřed čáry.
Interpunkce v arménštině
V arménském jazyce je situace s interpunkčními znaménky složitější. Tam je obyčejná čárka, stejně jako symbol “?”, Který je volán “ale”. Používá se k zobrazení pauzy, která by měla být delší než po obvyklé čárce. Jako dvojtečka se používá obyčejná tečka a znak „:“ naopak slouží jako tečka a je umístěn na konec věty.
Intonace v arménském jazyce je označena třemi znaky: tázací „՞“, vykřičník „՜“ a přízvuk „՛“. Je třeba poznamenat, že příznaky intonace nejsou umístěny na konci věty, ale uvnitř slova, kterému musíte věnovat pozornost. Uprostřed slov jsou také další znaky. Například spojovník „-“, apostrof „՚“ označující jediný zvuk, nadpis „՟“ pro zkrácení slov a „-“ - další spojovník, který označuje slabiky a nese slova.
Interpunkce ve španělštině
Ve španělštině se dva znaky liší od standardní interpunkce: tázací a vykřičník. Nejprve jsou psány vzhůru nohama - „¿“ a „¡“. Tyto znaky jsou také umístěny před začátek věty a nakonec je použita otázka a vykřičník obvyklého formátu. Dva znaky lze použít společně „¡¿“, poté „?! ".
Zajímavý fakt: Existuje vzácné označení „‽“ zvané interrobang (neprůkazné). Vynalezl ji Martin Specter v roce 1962 pro anglický jazyk - označení rétorické otázky. Ale ve většině jazyků dávají přednost použití kombinace „?! ".
Interpunkce v arabštině
Arabština obsahuje víceméně podobný evropskému interpunkčnímu systému, ale existují určité změny. Jsou způsobeny tím, že píšou v tomto jazyce opačným směrem - zprava doleva. Například, " ? "- otazník a" ؛ "středník. Neexistují žádná přísná pravidla pro psaní, protože interpunkce v arabštině nemá standard. Použití interpunkčních znamének je podobné ruštině a jiným jazykům.
Hebrejština
V hebrejštině však také psají zprava doleva, interpunkce však neobdržela žádné změny. Problém je však v tom, že v tomto jazyce neexistují žádná jasná pravidla jako taková. Mnoho Židů vkládá interpunkční znaménka podle svého uvážení. Ovlivňuje také vliv jiných jazyků, zejména angličtiny.
Čínská interpunkční znaménka
V čínském jazyce je interpunkční znaménko evropského typu, ale se změnami.Například všechny znaky jsou umístěny ve stejné vzdálenosti od sebe a interpunkční znaménka zabírají tolik místa jako hieroglyfy. Tečka vypadá jako „̥“ a pro označení elipsy, Číňané vložili šest obyčejných teček „.......“. Existuje obyčejná čárka a ve formě kapky. Ten je uveden ve větě, kde je uveden seznam homogenních členů. V čínštině se používají krátké a dvojité pomlčky „––“ a také dělicí tečka uprostřed čáry. Ona je často psána sdílet jméno cizince.
Podobný interpunkční systém v různých jazycích je vysvětlen jeho původem. Aktivně používat moderní interpunkční znaménka začala na konci XV století. V Itálii získala popularitu typografie. To se stalo zejména díky slavnému nakladatelství Alda. Vnuk zakladatele nakladatelství Ald Manutius Younger navrhl standardizovaný interpunkční systém. Ostatní národy si začaly půjčit interpunkční znaménka, takže ve většině jazyků jsou si podobné.